Dnes se může zdát, že parní vozy patří hluboké minulosti. Ve skutečnosti byly populární i v meziválečném období, a dokonce byly i relativně svižné. V roce 1906 se parnímu vozu Stanley Steamer Rocket podařilo jako prvnímu vozu pokořit rychlostní rekord 200 km/h.
Překonáním stomílové rychlostní hranice Louisem Rigollym samozřejmě honba za rychlostními rekordy neskončila. Do konce roku jej překonal jak Francouz Paul Baras s vozem Darracq, tak Brit Arthur Macdonald ve voze Napier, který svůj rekord v lednu roku 1905 ještě o něco málo vylepšil. Ve všech případech ale šlo o opravdu minoritní zlepšení, oba překonali Rigollyho rekord o méně než jeden kilometr.
Macdonaldův vůz Napier byl ale zajímavý tím, že jako první z rekordních vozů používal kardanovou hřídel namísto řetězu, který byl tehdy ještě stále robustnější a vhodnější na tehdy relativně vysoké kroutící momenty obrovských motorů, které tehdejší rekordní vozy poháněly – ostatně Napier pod kapotou ukrýval šestiválec o objemu 15 litrů, který dokázal vyprodukovat 90 koní.
Výraznější posunutí rychlostního rekordu se povedlo až den před koncem roku 1905 francouzskému závodníkovi Victoru Hémérymu s voze Darracq, který se v Arles dokázal rozjet na 176,36 km/h. Jeho rekord ale nevydržel příliš dlouho. Již po třech týdnech byl překonán – a to docela nečekaně vozem poháněným parním motorem.
Parní vozy ve 20. století
Byť se dnes na páru docela zapomnělo a v představách mnohých jde o technologii, která vymřela téměř okamžitě s příchodem benzínových motorů, ve skutečnosti na začátků dvacátého století parní vozy docela úspěšně bojovaly s vozy vybavenými spalovacím motorem. Dokonce oproti nim měly řadu výhod. Parní vozy byly výrazně tišší, čistější a díky lepší charakteristice kroutícího momentu nepotřebovaly převodovku.
Ještě v průběhu 20. let 20. století byly parní vozy docela v kurzu, nakonec jim ale zlomil vaz elektrický startér. Ten se do benzínových vozů dostal poprvé v roce 1912 a během 20. se začal dostávat do většiny vozů, čímž zásadně zjednodušil práci vozy vybavenými spalovacím motorem. Ústup parních vozů byl ale pozvolný, ještě ve 30. letech se parní vozy sériově vyráběly a do čistě nadšenecké sféry se dostaly až ve 40. letech.
Stanley Steamer Rocket
Ale zpět k rychlostním rekordům. Jedním z populárních výrobců parních vozů byla firma Stanley, která na začátku roku 1906 postavila na pláž v Daytoně zvláštní vůz na první pohled připomínající dnem vzhůru otočenou červenou kánoi s dírou pro řidiče a kolečky po stranách.
Vůz se jmenoval Stanley Steamer Rocket a za volant se usadil americký závodník Fred Marriott, který dne 26. ledna 1906 s vozem překonal rychlost 205,45 km/h. Stal se tak prvním člověkem, který překonal hranici dvou set kilometrů v hodině.
Francouzská ACF ale jeho rekord neuznala, protože se mu jej podařilo pokořit na mílovém měřeném úseku – ostatně Francouzi byli proslulí svou neochotou uznávat rekordy padlé mimo Evropu. Uznala však alespoň rychlost 195,65 km/h. Marriott se tak stal alespoň oficiálně prvním člověkem, který dokázal urazit dvě míle za minutu.
Marriott se o překonání rekordu pokusil s upraveným vozem ještě jednou v roce 1907, jeho pokus ale neskončil příliš dobře. Při rychlosti pohybující se okolo 225 km/h havaroval a byl z vozu vymrštěn. Dopadl sice relativně dobře, ale síla nárazu mu vyrazila jedno z jeho očí z očního důlku. Mezi diváky byl tehdy naštěstí doktor, který jeho oko nakonec zachránil. Navrátil jej do očního důlku za pomoci čajové z piknikové sady jiného z přihlížejících.
Nezdar při tomto pokusu znamenal pro vozy poháněné párou konec snah. Díky rekordu z roku 1906 se Stanley Steamer Rocket stal nejrychlejším parním vozem na skutečně dlouhou dobu. Překonat jej se povedlo až britskému týmu s vozem Inspiration, který se v roce 2009 dokázal rozjet na 225 km/h.
