• Pod kapotou pracuje motor z BMW M135i
  • Zrychlení z nuly na 100 km/h je pod pět sekund
  • Automatická převodovka spojena s pohonem všech kol
  • Model nabízí také slabší, a tříválcové motory

  • Motor, jeho síla, zvuk, charakter
  • Jízdní vlastnosti
  • Relativní praktičnost
  • Neochvějný styl

  • Hmotnost
  • Dveře s dvěma křídly
  • Pouze automatická převodovka
  • Horší výhled

Časy se mění. Myslím tím to, že mám v živé paměti, kdy pohon všech kol a přeplňovaný benzínový dvoulitr s třeskutým zvukem a jedovatým charakterem byly doménou japonských aut typu Subaru Impreza WRX STI či Mitsubishi Lancer Evo.

Stačilo ale pár let a vítr změn odvál od japonských tradičních „rallyových“ výrobců ikony do zapovězení, dnes japonští mistři na adrenalinové čtyřkolky vyrábějí XVčka a ASXka, nic proti.

Máme tady naopak Mini, které definici „civilního“ auta se čtyřmi sedačkami, dvěma páry dveří, kufrem, a entuziasmem jet drtivě rychle bez ohledu na povětrností podmínky, naplňuje. Opravdu naplňuje? Technikou rozhodně.

 

Je tady dvoulitrový benzínový čtyřválec s přeplňováním turbem. Objem agregátu je 1998 cm3 a výkon 306 koní. Hnací síla jde na všechna čtyři kola systému ALL4. Zda je auto s takovouto výbavou rychle nemá cenu řešit, protože ano, podle očekávání, rychlé je. Aby ne, s pohonnou jednotkou, kterou známe už BMW M135i a tam se skutečně předvedla v pěkné parádě.

Na stovku zrychlí toto Mini za 4,9 sekundy, nicméně rychlost v přímce není tím, co by vás mělo dostat do kolem. Na zadek vás posadí to, jak je Mini rychlé kdykoli a za jakýchkoli podmínek.

Pojďme rovnou na jízdu, bez ohledu na to, jestli venku prší nebo je sucho, kola se zakusují do asfaltu jako hladovec do rohlíku s máslem, samosvorný diferenciál pomáhá držet trakci, kroužit ve stopě kolem apexu je nejenom učebnicové, ale také prudce návykové. Mini „s párem dveří a kufrem“ je oproti krátkému klasickému Mini sice těžší, ale na daném rozvoru také čitelnější, stabilnější.

Není hezčí než klasický Cooper, na tom se asi shodneme, jako klasické třídvířko by vypadalo lépe, kompaktněji, tam by se ale zjevně nevešla takto parádní střeva jako má Clubman.

Jedinou volbou je automatická převodovka, škoda. Sice řadí rychle, ve sportovním režimu drží otáčky, nechá motor ječet těsně před omezovačem, řadí bleskurychle, nicméně poslat foukanou čtyřkolku do zatáčky a ládovat před vrcholem správné kvalty pomocí spojky a ruční práce, to je to, co chcete, co vás baví. Nebo co baví mne. Čímž nechci říct, že by mne Mini Clubman JCW nebavilo, to ani náhodou, jen že manuál, aspoň jako volba, by mi k autu také pasoval.

Pozice za volantem je v pořádku, i když já osobně bych mohl mít volant ještě trochu výš. Sedačky jsou dobré, možná až příliš tvrdé, ale proč ne, dal jsem dvě stě kilometrů na jeden zátah a dalo se. Zadní sedačky, nevím… nikoho jsem dozadu necpal, myslím že tohle prostě není Golf, abych za sebou někoho chtěl vozit.

Kufr je velký, pojme 360 litrů bagáže, pokud si pamatuji, což je v pořádku na transport čehokoli co ve dvou chcete dovézt na splašený výlet, stěhovat v něm barák asi nebudete. Dvoukřídlé dveře považuji za příjemný retro prvek, ale obešel bych se bez nich, přijdou mi těžké a nemotorné na pohled i na manipulaci.

MC16
Retro je podle mého i zelená „racing“ barva, a já mám tuhle barvu rád, mám ji i na svém Porsche 911 a na Mini se mi líbila také. Autu dodává zemitý ráz, punc vozu, který chce hlavně bavit řidiče a ne okolí, jak to vnímám třeba s různými barevnými schématy typu parafráze na britskou vlajku a tak podobně.

Mini Clubman mi přijde tak trochu disproporční, příliš dlouhé na to, jak je nízké, vizuálně se mi moc nezamlouvá, ale to už jsem naznačil. Rozměry ale vyhovují rychlému řidičskému stylu, auto není tak nervózní jako krátké Mini na základním rozvoru. A vlastně při pohledu napříč zezadu se mohu na Clubman chvíli dívat i s určitou dávkou zalíbení. Na chvíli.

Uvnitř auta jsou už dávno tatam prvky odkazující na původní Mini, takže okna stahujete ovladači na dveřích a ne na středové konzole, dobře. Barevné světlo kolem centrálního kulatého displeje funguje jako otáčkoměr, ale nic pro mne, tyhle světelné efekty v kabině obecně nepotřebuji, místo toho mi přijde více třeba vhod klasický mechanický otáčkoměr přímo v zorném poli. A propos zorné pole. Z Mini není moc dobře vidět, je to dáno sklonem čelního skla a sílou sloupků, to je jasné, hůře je vidět i dozadu, za to může rámování dvoukřídlých dveří, takže znovu říkám, klidně sem dejte kompaktní vyklápěcí dveře jako zbytek všech hatchbacků, Mini nepřijde o moc charakteru a bude mnohem praktičtější.

Mini Clubman JCW je nejsilnější Mini v historii. Je silné, s třeskutým, uštěkaným motorem, s lepivými koly a velmi schopným podvozkem, který je podle očekávání tvrdý, ale to k autu patří. Patří k němu i cena, která odráží unikátnost auta, tento stroj není pro každého. Ten, kdo do něj své peníze investuje, bude spokojen. Spokojen s tím, jak vypadá za jízdy, a s tím, že, je-li aspoň trochu obstojný řidič, deklasuje v porovnání většinu konkurence, s horšími schopnostmi řidičů i za volanty mnohem silnějších aut.

  • Pohon: automatická převodovka, pohon všech kol
  • Výkon: 225 kW / 306 k
  • Zavazadelník: 360 l
  • Spotřeba: 7,4 l / 100 km
  • Cena: 1.075.100 Kč
Líbil se Vám tento článek? Sdílejte jej!