Rychlost láká čím dále více, do boje o rekord se zapojuje také Henry Ford a svět netrpělivě očekává, kdo pokoří hranici sto mil za hodinu.
Rychlostní rekordy konce 19. století patřily elektromobilům, tím ale jejich úspěchy v tomto směru nadobro skončily. Rychlost 105,88 km/h Belgičana Jenatzyho byla překonána po třech letech v dubnu 1902 Francouzem Leonem Serpolletem, který ve svém parním vozem Oeuf de Pâques (velikonoční vejce) rozjíždí na závratných 120,80 km/h. Ještě v červnu téhož roku tento rychlostní rekord srovnává baron Pierre de Caters s vozem vybaveným motorem s vnitřním spalováním.
První pokoření rekordu s vozem vybaveným spalovacím motorem se ale daří až americkému milionáři Williamu Venderbiltovi s vozem Mors Type Z, jehož desetilitrový čtyřválec dokáže vyvinout 60 koní při 1400 otáčkách. Vanderbilt se s ním v červnu 1902 ve francouzském Ablis pokořuje rychlost 122,45 km/h a začíná tak dlouhotrvající období dominance spalovacích motorů, které je až do nástupu tryskových motorů narušeno pouze jedinkrát.
Mors Type Z je výkonný a rychlý vůz – ostatně ještě během roku 1902 dokáže pokořit rychlostní rekord ještě dvakrát. Poprvé v listopadu dosáhne Henri Fournier rychlosti 123,28 km/h a hned o dva týdny na to Maurice Augières na trati v Dourdanu pokoří 124,14 km/h.
Rok 1903 patří Belgičanu Arthuru Durayovi, který si rekord připisuje hned dvakrát. Nejprve pokořuje v červenci rychlost 134,32 km/h a v listopadu se mu pak daří dosáhnout rychlosti 136,36 km/h. Oba rekordy si přitom připsal za volantem francouzského vozu Gobron-Brillié. Tento vůz vybavený motorem o objemu 13,5 litrů platil ve své době za opravdové monstrum a ze svých útrob dokázal dostat výkon rovné stovky koní. Mnozí byli tehdy nabyli přesvědčení, že vůz jezdí na čistý alkohol. Jeho specialitou byl ale ve skutečnosti motor s protiběžnými písty. V každém válci byla dvojice pístů a spalování směsi probíhalo mezi nimi.
Do honby za pokořením rychlostního rekordu se zapojuje také Henry Ford, který zde vidí příležitost zviditelnění své značky. Postavil naprosto nekompromisní vůz postrádající všechny přebytečnosti, jako je třeba karoserie nebo převodovka. Vůz pojmenovaný Ford 999 Arrow byl tvořen vlastně jen žebřinovým rámem s podvozkem, motorem, sedačkou pro řidiče, tyčkou určenou k ovládání vozu. I přesto ale vážil 1238 kg. Mimochodem čtyřválcový motor měl objem 16,7 litru a dokázal vyprodukovat 80 koní v 700 otáčkách. V lednu 1904 na zamrzlém jezeře Lake St Clair v Michigenu s vozem překonává rychlost 147,05 km/h. Francouzská ACF však tento rekord neuznává, jelikož nebyla použita oficiálně schválená časomíra. Stejně tak ACF neuznává rekord Williama Venderbilta, který v lednu 1904 v Daytoně rozjíždí svůj Mercedes na rychlost 148,56 km/h.
Dalším uznaným rekordmanem se tak stává Louis Rigolly, který ve voze Gobron-Brillié pokořuje v březnu 1904 rychlost 152,54 km/h. Hned v květnu jej ale o rekord připravuje baron Pierre de Caters v Mercedesu s rychlostí 156,52 km/h. Jeho vůz pohání čtyřválec o objemu 8,7 litru s výkonem 90 koní.
Baron de Caters s Rigollym začínají soupeřit o to, kdo jako první pokoří metu 100 mil za hodinu. To se nakonec daří Rigollymu, který svůj Gobron-Brillié vyladil na výkon 110 koní a v červenci 1904 dosahuje v nizozemském Ostendu rychlosti 166,65 km/h. Nejrychlejším člověkem planety se ale nestává, automobil tou dobou ještě stále nepřekonal svou rychlostí vlak – Empire State Express No. 999 údajně překonal rychlost 181 km/h již v roce 1893. Rekord vlaku už ale nevydrží dlouho.
