Ve dvacátých letech byly rychlostní rekordy záležitostí týmů operujících s vysokými rozpočty a mnohými konexemi. Konstruktér John Godfrey Parry-Thomas nic z toho neměl ale přesto se svým vozem Babs uspěl.
Když v roce 1925 kapitán Malcolm Campbell za volantem svého vozu Blue Bird jako první muž pokořil hranici 150 mil za hodinu, spustil tím hon za novou metou. Cílem všech jezdců bylo pokořit 180 mil za hodinu a urazit tak tři míle za minutu.
Prvním jezdcem, který se o pokoření Campbellova rekordu pokusil byl major Henry Segrave s novým vozem Sunbeam Tiger, kterému se ale podařilo Campbellův rekord pouze mírně vylepšit – rozjel se rychleji pouze o necelé tři kilometry.
John G. Parry-Thomas a jeho život na okruhu
Měsíc po Segravově rekordu však kartami trochu více zamíchal John Godfrey Parry-Thomas. V dřívějších dobách Parry-Thomas proslul jako velmi úspěšný závodník na okruhu Brooklands, během pěti sezón na okruhu vyhrál 38 závodů – ostatně jeho výkony na tomto okruhu my sloužili také přezdívku Velšský kouzelník z Brooklands.
Jeho život byl s okruhem Brooklands spjat opravdu velmi úzce. Poté co opustil místo hlavního inženýra ve společnosti Leyland, založil ve dvacátých letech se svým spolupracovníkem Kenem Thompsonem společnost Thomas Inventions Development Co., která sídlila v severní části okruhu v místě, které bylo označováno jako flying village.
Svůj název toto místo získalo v předválečných letech díky několika výrobním halám, které zde sídlily. Ostatně v samotném středu závodního okruhu se nacházelo jedno z prvních britských letišť. Parry-Thomas od roku 1923 ve flying village dokonce bydlel. Žil zde velmi skromně. Na rozdíl od mnoha svých soků užívajících si bohémského života, se věnoval pouze svým dvěma psům a závodním vozům.
Levná koupě rekordního vozu
V průběhu let Parry-Thomas pochopil, že závodění na okruhu Brooklands mu ke komerčnímu úspěchu jeho firmy nepomůže a rozhodl se zviditelnit pokusy o pokoření rychlostního rekordu. Za tímto účelem pořídil vůz Chitty-Bang-Bang 4 známý jako Higham Special z pozůstalosti po zesnulém závodníkovi hraběti Louisi Zborowském. Cena vozu tehdy činila pouhých 125 liber, v přepočtu zhruba dnešních 210 tisíc korun. Vývoje vozů jeho soků přitom spolykaly až stonásobně více finančních prostředků.
Parry-Thomas se zprvu pokoušel do vozu získat nový moderní letecký motor Napier Lion. Motor W12 s objemem 24 litru byl v té době schopný poskytnout výkon 500 koní. Parry-Thomas však postrádal potřebné finanční zázemí i potřebné vazby, kterými oplývali Campbell se Segravem, a tak se k motoru nedostal.
Musel si vystačit s motorem, který ve voze zůstal po hraběti Zborowském. Jednalo se rovněž o letecký motor, tentokrát šlo o americký V12 Liberty o objemu 27 litrů. Parry-Thomas na motoru provedl několik úprav, mezi něž patřily písty vlastního návrhu a čtveřice karburátorů Zenith. Výsledný odhadovaný výkon motoru se pohyboval kolem hodnoty 500 koní. Motor zadní kola roztáčel za pomocí řetězu, který spolu s převodovkou pocházel z jednoho z předválečných Blitzen Benzů.
Vůz byl provozuschopný již v roce 1925, nesplnil však vysoká očekávání. Parry-Thomas tak na voze provedl rovněž několik úprav týkajících se hlavně aerodynamických vlastností karoserie a výslednému výtvoru dal jméno Babs – po své matce.
Rekord na pláži v Pendine
S vozem se vydal na pláž Pendine, kde 27. dubna 1926 pokořil rychlost 272,46 km/h. O den později svůj rekord ještě vylepšil s rychlostí 275,23 km/h. Během zimy se Parry-Thomas zavřel s vozem ve své dílně a pracoval na vylepšené karoserii.
Zatímco Parry-Thomas stavěl svůj Babs, konkurence nezahálela. Do stavby nových vozů se pustil jak Campbell, tak Segrave. První jmenovaný se vytasil s novým vozem na začátku roku 1927. Campbell vozu samozřejmě říkal Blue Bird, ale oficiální název Napier-Cambell napovídá něco o použitém motoru.
Jednalo se o již zmíněný motor Napier Lion W12. Campbell s tímto vozem dosáhl 4. února rychlosti 281,45 km/h. Jednalo se přitom o velmi dramatickou jízdu, během níž v jednu chvíli Campbellovi ve tváři přistála sprška mořské vody a písku a servala mu z hlavy jeho jezdecké brýle, zatímco se rukou snažil otřít zašpiněné čelní sklo.
Segrave se mezitím chystal do Daytony se svým skutečně monstrózním Sunbeamem, což Parry-Thomase dostalo pod pořádný tlak. Uvědomoval si, že jeho vůz nemůže Segravovi konkurovat a pokud si chce ukořistit první rychlostní rekord překonávající rychlost 180 mil za hodinu, musí tak učinit co nejdřív.
Tragická jízda
Na pláž Pendine se vrátil měsíc po Campbellovi a s nově překarosovanou Babs se 3. března 1927 pokusil vysněnou metu překonat. Pokus však dopadl tragicky a Parry-Thomas při pokusu zemřel. Při zpáteční jízdě jeden z diváků narušil činnost měřícího zařízení, takže se zpáteční jízda musela opakovat.
Podle všech indicií se Parry-Thomasovi podařilo rychlost 180 mil za hodinu překonat, při zpomalování však došlo k nehodě, při níž byl Parry-Thomas částečně dekapitován. Dlouhou dobu se věřilo, že za nehodu mohl řetěz pohánějící zadní kola, který se měl přetrhnout a Parry-Thomasovi utrhnout hlavu, později však byla tato legenda vyvrácena.
Po smrti Parry-Thomase jeho obchodní partner Ken Thompson spojil síly s Kenem Taylorem a společnost přejmenovali na Thompson & Taylor a pokračovali ve vývoji závodních vozů. Jejich rukama mimo jiné prošly také další rekordní vozy – dva Campbellovy vozy Blue Bird a dva vozy Johna Cobba.
Babs pohřbená pískem
Smrt Parry-Thomase svět naprosto šokovala, dosud totiž žádný z jezdců při pokusu nezemřel. Vůz byl na pláži zakopán, protože by tehdy bylo příliš komplikované trosky z pláže dostat. Po 42 letech byl ale vykopán a zrestaurován Velšským renovátorem Owenem Wyn Owenem.
Při tom se zjistilo, že pravděpodobnou příčinou havárie bylo zlomené kolo, které následně hnací řetěz poškodilo. Vůz se pod pískem dochoval v překvapivě dobrém stavu, a to díky materiálům použitým při jeho konstrukci – rám byl z ocele, zatímco karoserie z hliníku. Tyto dva kovy ve slané vodě vytváří galvanický článek.
Probíhající elektrolytická reakce tak způsobila rozpouštění hliníkové karoserie, ale pomohla naopak uchránit ocelové části. Babs je v současnosti v provozu a je vystaven v muzeu Pendine Museum of Speed. Mimo to se občas předvede na některé z větších motoristických akcí.
