Blue Bird sira Malcolma Campbella (Rychlostní rekordy, díl 8.)

Jako první pokořil rychlost 300 mil za hodinu a připsal si hned osm uznaných rekordů na zemi a čtyři další na vodě. Kdo byl sir Malcolm Campbell?

Sunbeam Silver bullet

Prvním, kdo se pokusil o pokoření rekordu sira Henryho Segrave a jeho vozu Golden Arrow byl Kaye Don v novém voze Sunbeam Silver Bullet. Automobilka Sunbeam měla v plánu postavit vůz, kterým by si opět přivlastnila rychlostní rekord pokořením rychlosti 400 km/h. Za tímto účelem Sunbeam vyvinul nový vodou chlazený letecký motor V12 o objemu 24 litru. Motor byl navíc přeplňovaný kompresorem a produkoval výkon kolem 2000 koní.

Sunbeam pod kapotu Silver Bullet strčil tyto motory hned dva a od vozu disponujícího výkonem hned 4000 koní se očekával obrovský úspěch. Ten se však nedostavil. Pokus o pokoření rekordu na pláži v Daytoně v březnu 1930 proběhl docela bídně. Vůz byl velice špatně ovladatelný a pokus o překonání rekordu nakonec ukončil rozbitý kompresor na jednom z motorů. Vůz tehdy dostáhl nejvyšší rychlosti pouhých 299 km/h tedy o poznání méně než předchozí rekordman z dílny Sunbeamu [Rychlostní rekordy, díl 7.].

Po návratu do Anglie se Sunbeam pokoušel s opraveným vozem překonat rekord na pláži Pendine, ale již bez úspěchu. Ekonomická krize v 30. letech Sunbeam zasáhla natolik, že na financování projektu vozu pokořujícího rychlostní rekordy nezbyly peníze. Situace Sunbeamu byla dokonce tak špatná, že automobilka musela v roce 1935 přejít pod nucenou úřední správu.

Sir Malcolm Campbell

Malcolm Campbel byl tou dobou již světoznámým pokořitelem rychlostních rekordů. Vůbec poprvé si rychlostní rekord připsal v roce 1924 s vozem Sunbeam po K.L. Guinnessovi, na kterém provedl mnohé úpravy, přejmenoval jej na Blue Bird. Za jeho volantem jako první člověk překonal rychlost 150 mil v hodině. [Rychlostní rekordy, díl 5.]

V následujících letech se se svým sokem sirem Henry Segravem několikrát v roli držitele rekordu a po Segravově smrti při (úspěšném) pokusu o pokoření rychlostního rekordu na vodě v roce 1930 to byl právě Campbell, kdo se vydal vstříc pokoření hranice 300 mil za hodinu.

Za účelem překonávání rekordu byl Blue Bird v roce 1931 zásadně přepracován. Pod kapotu se stále nacházel motor Napier Lion VIID W12 o objemu 24 litru, tentokrát již ale přeplňovaný kompresorem, čímž se podařilo zvýšit výkon z 900 na 1450 koní.

Chladič se nastěhoval nazpět na předek vozu, byl však umístěn ve vlastním krytu odděleném od zbytku motorového prostoru. Vzduch tak proudil skrze chladič a dále putoval nad kapotu vozu. Kardan se posunul na stranu, a tak bylo možné zároveň usadit řidiče níže a snížit tak aerodynamický odpor vozu. Na zádi vozu se pak objevila vyšší stabilizační ploutev.

S takto upraveným vozem se Cambell vydal do Daytony. Přestože podmínky nebyly úplně ideální, dokázal 5. února 1931 získat rekord s rychlostí 396 km/h. Celý pokus přitom zabral pouhých 5 minut, jelikož Campbell se rozhodl nevyměnit pro zpáteční jízdu pneumatiky.

Právě tato rekordní jízda Malcolmu Campbellovi přinesla šlechtický titul Sir, který mu byl po návratu do vlasti udělen.

Pokoření rychlosti 400 km/h

Pro následující rok Campbell svůj stroj drobně vyladil a 24. února 1932 pokořil rychlost 409 km/h. Zároveň se mu podařilo vylepšit rekordy na pětikilometrové, pětimílové i desetikilometrové trati.

Campbell tím ale samozřejmě nekončil a pustil se do dalšího přepracování svého vozu. Tentokrát se pod kapotou usídlil motor Rolls-Royce R V12 o objemu 36,5 litru opět dopovaný kompresorem. Motor podával výkon 2500 koní při 3200 otáčkách.

Motoru muselo být mnoho věcí přizpůsobeno. Prvně muselo být vůz o kus prodloužen, aby se do něj motor vůbec vměstnal. Vylepšení se rovněž dočkala spojka. Motor měl podle plánu vydržet tři minuty plného zatížení a Campbell předpokládal, že to bude stačit k pokoření mety 300 mil za hodinu.

To se ale nakonec nepovedlo. Vůz se 22. února 1933 dokázal rozjet pouze na 272 mil za hodinu, tedy na 438 km/h. To Campbellovi samozřejmě nestačilo, a tak se opět rozhodl vůz dále upravovat.

Blue Bird ve finální podobě

Motor Rolls-Royce R měl výkonu dostatek, problémy byly někde jinde. Kola se na písku při posledním pokusu protáčela, a tak se zadní náprava dočkala radikálních změn. Prvně byla kola zadní nápravy zdvojena. Zároveň každý pár kol dostal vlastní kardanovou hřídel.

Diferenciál mezi koly jednoduše nebyl a aby si nezavázela ozubená kola hnacího mechanismu obou hřídelí, byla jedna z nich o něco zkrácena. V praxi to znamenalo, že rozvor byl na jedné straně o něco menší než na druhé.

Výrazného přepracování se dočkala také karoserie. Její širší boky poskytovaly krytí kolům, měla nižší ploutev na zádi a v jejím nízkém čumáku byla pouze tenká škvíra na přívod vzduchu k chladiči. Tu bylo navíc možno během pokusu mechanicky uzavřít a vydolovat tak na měřeném úseku ještě trochu rychlosti navíc.

První pokus o pokoření rekordu proběhl 7. března 1935 na pláži v Daytoně po dlouhých osmi týdnech čekání na vhodné povětrnostní podmínky. V ne zrovna stoprocentně příznivých podmínkách se podařilo zajet pouze o čtyři míle rychlejší jízdu než dříve. Nový rekord činil 445 km/h.

Triumf v Bonneville

Cambell samozřejmě nebyl spokojen a rozhodl se hledat pro svůj pokus lepší prostory. Ty nakonec našel na solných pláních v Bonneville, které se do budoucna stalo bojištěm většiny pokusů o překonání rychlostních rekordů.

Jízda v Bonneville ale nešla ani zdaleka tak hladce, jak by si Campbell představoval. Pneumatiky vozu při jednom z pokusů praskly a vzplály, na zavřenou clonu chladiče se dostal olej a do kokpitu se dostaly výpary. Časoměřiči navíc zprvu udělali chybu ve výpočtu a rekord neuznali.

Nakonec se ale výpočty podařilo opravit a rekord byl potvrzen. Sir Malcolm Campbell dosáhl 3. září 1935 na solných pláních v Bonneville průměrné rychlosti 301 mil za hodinu, tedy 485 km/h.

Motor, který dominoval ve vzduchu, na souši i na vodě

Za zmínku stojí, že motor Rolls-Royce R se po Campbellově rekordu z roku 1933 stal jediným motorem současně dominujícím nejen na souši, ale i na vodě a ve vzduchu. Letecký rychlostní rekord pokořil v roce 1929 v letounu Supermarine S.6 pilotovaném Augustem H. Orlebarem a na vodě zazářila dvojice těchto motorů v lodi Miss England II pilotované zesnulým sirem Henrym Segravem.

Sám Campbell se s překonáním třísetmílové rychlosti na souši spokojil, nicméně touha překonávat rekordy jej neopustila. Dále se ale věnoval rekordům na vodě a mezi lety 1937-1939 pokořil rekord hned čtyřikrát. Jeho první loď Blue Bird K3 rovněž poháněl motor Rolls-Royce R.

Sir Malcolm Campbell na rozdíl od mnoha ostatních rekordmanů zesnul z přirozených příčin. Ve věku 63 let zesnul 31. prosince 1948 sérii mozkových mrtvic.