Henry Segrave a jeho Golden Arrow (Rychlostní rekordy, díl 7.)

Koncem 20. let patřil vozům překračujícím rychlost 300 km/h. Některé byly aerodynamické a jiné sázely na hrubou sílu. A pak tu byl Golden Arrow, který nabídl obojí.

Překonání 300 km/h v roce 1927

Po tragické smrti Johna Godfreye Parry-Thomase se válka o titul nejrychlejšího jezdce planety udála mezi dvěma velikány rychlostních rekordů, Malcolmem Campbellem a Henrym Segravem. Rychlost 180 mil za hodinu se nakonec podařilo jako prvnímu překonat Segravovi, který zajel rekordní jízdu 29. března 1927 v Daytoně. S rychlostí 327.97 km/h se mu podařilo nejen pokořit metu 180 mil za hodinu, ale také mety 300 kilometrů za hodinu a 200 mil za hodinu. Jeho vůz byl skutečným monstrem. Pod kapotou jeho čtyřtunového Sunbeamu se nacházely dva letecké motory V12 Matabele Aero, každý o objemu 22,5 litru. Kombinovaný výkon těchto motorů se pohyboval kolem tisícovky koní. Technika vozu byla schována pod hliníkovou kapotou.

Při startování vozu se pomocí stlačeného vzduchu nejprve nastartoval zadní motor. Ten pak pomocí třecí spojky nastartoval přední motor. Tato třecí spojka se používala pouze pro nastartování předního motoru, propojení motorů samotných bylo realizováno speciální připojovací spojkou. Vůz oplýval třístupňovou převodovkou (mimochodem řazení probíhalo ve 145 a ve 217 km/h) a zadní kola byla poháněna dvěma silnými řetězy. Kardan, který by byl schopný přenést ohromnou sílu obou motorů tehdy nebylo možné vyrobit, tehdejším ocelím chyběla potřebná pevnost.

Samotná jízda ale nešla úplně podle plánu. První jízdu Segrave nedokončil kvůli tomu, že se jeho vůz pod náporem silného protivětru dostal do smyku. Aby vůz ubrzdil, musel s ním zajet do vody. Při druhém pokusu dokončil jízdu s naměřenou rychlostí 323 km/h, při jízdě v protisměru byl dokonce ještě úspěšnější a pokořil rychlost 333 km/h. Nakonec ale opět musel zabrzdit ve vodě. Hliníkové brzdové čelisti jeho vozu se totiž začaly tavit.

Trojice odvážných na pláži v Daytoně

Campbell se o překonání rekordu pokusil následující rok. V reakci na Segravův výkon se pustil do výrazných úprav svého Blue Birda. Hlavní změnou byla nová karoserie vozu pečlivě laděná ve větrném tunelu. Chladič zmizel z čumáku vozu a jeho místo nahradily dva chladiče namontované po bocích v zadní části vozu. Vůz zároveň dostal vzpřímenou „ocasní ploutev“ která pomáhala udržovat ve vysokých rychlostech. Motor Napier Lion pod kapotou nahradila jeho nová závodní verze a letecký motor V12 tak nabídl vyšší obsah 23,9 litru a nyní poskytoval výkon kolem 900 koní – téměř dvojnásobek jeho předchůdce.

Pokus se odehrál na americké pláži Daytona a Campbell nebyl jediným zúčastněným jezdcem. Po jeho boku se postavil Frank Lockhart se skutečně elegantním a vcelku kompaktním vozem Stutz Black Hawk. Vůz tohoto úspěšného amerického závodníka pod kapotou ukrýval skutečné překvapení – kompresorem přeplňovaný motor V16 byl sestaven ze dvou řadových osmiválců na společné hřídeli. Každý z těchto motorů měl objem pouhých 1,5 litru, složený motor tak oplýval celkovým objemem 3 litry a jedná se o nejmenší motor, který byl při pokusu o překonání rychlostního rekordu použit – přes zvládal produkovat výkon kolem 380 koní.

Monstrózní White Triplex

Druhý Campbellův sok, Ray Keech, se o pokoření rekordu pokusil doslova hrubou silou. Jeho vůz White Triplex byl ve své podstatě velmi nekomplikovanou mašinou postavenou na podvozku nákladního vozu. O pohon vozu se staraly hned tři letecké motory V12 Liberty, každý o objemu 27 litru. S celkovým objemem 81 litru se naopak jednalo o vůz s největším celkovým objemem, který se pokusů o rekord zúčastnil. Tím ale zajímavosti nekončí – jeden z motorů se nacházel před řidičem, zbývající dva pak sídlily vedle sebe za ním.

Výkon vozu se měl pohybovat kolem 1500 koní. Aby vůz vyhověl požadavku na to, aby byl vybaven prostředky k couvání, byla mu namontována třetí náprava, která zvedla prostřední pár kol – vůz měl tak vlastně samostatná kola pouze k couvání. Tato náprava ale sloužila jen jako důkaz pro komisaře a před samotným pokusem byla z vozu odmontována. Vůz také postrádal jakékoliv aerodynamické prvky. Jednoduchá karoserie zahalovala pouze předek vozu, zatímco oblast za řidičem byla kompletně odkrytá. Kapotované tak nebyly ani dva zadní motory.

Efektivní Stutz Black Hawk

První z trojce jezdců, kteří se 19. února 1928 postavili na pláži v Daytoně proti sobě byl Lockhart. Při jeho pokusu však náhlý poryv větru jeho Stutz Black Hawk rozhodil a Lockart skončil s vozem ve vodě a jeho vůz mu nakonec pomáhal vyprošťovat lidský řetěz přihlížejících. Úspěšný nebyl ani Keech, který při testovacích rozjížďkách utrpěl popáleniny. Nejprve byl opařen horkou vodou po prasknutí jedné z hadic chladícího systému, při další jízdě jej popálily plameny šlehající z výfukového systému. Campbell však tehdy slavil úspěch a připsal si rekord 333,06 km/h.

Keech se do Daytony vrátil o dva měsíce později, 22. dubna, a tentokrát úspěšně zdolal rekord s rychlostí 334,02 km/h. Tři dny nato se o rekord znova pokusil také Lockhart, při jeho zpáteční jízdě však nevydrželo jedno z kol – pravděpodobně v následku poškození pneumatiky po najetí na mušli. Vůz skončil v kotrmelcích a Lockhart byl vozu vymrštěn. Prudký dopad způsobil jeho okamžitou smrt.

Golden Arrow chlazený ledem

Campbella jednak po Lockhartově smrti znepokojily podmínky v Daytoně a na klidu mu také nepřidal Segrave se svým novým vozem Irving Special, známým spíše jako Golden Arrow. Pod kapotou vozu se usídlil motor Napier Lion W12 o objemu 24 litru naladěný na výkon 930 koní při 3500 otáčkách. Štíhlá dlouhá nízko posazená karoserie tehdy představovala aerodynamický vrchol. Vůz byl jen stěží vyšší než použitá kola, a to i díky tomu, že kola byla poháněna dvěma hnacími hřídelemi po bocích vozu a Segrave tak mohl sedět mezi nimi – tedy skutečně velmi nízko.

Mezi předními a zadními koly byly umístěné kapsy na led. Pokud se chladící kapalina začala přehřívat, termostat přesměroval chladící okruh právě do těchto kapes s ledem. Po každé jízdě musel být led vyměněn. Další zvláštností vozu bylo také teleskopické hledí na jeho dlouhé kapotě – to mělo sloužit k tomu, aby se Segrave mohl soustředit na nějaký konkrétní bod na konci dráhy a nejel diagonálně.

Segravovi se za volantem Golden Arrow opět povedlo rychlostní rekord výrazně posunout. Jeho nová rychlost zajetá v Daytoně 11. března 1929 činila 372,34 km/h. Pokus probíhal velice hladce, Segravovi stačila jediná testovací jízda poté rekord napoprvé pokořil. Vůz měl ještě rezervy a Segrave plánoval další pokusy o překonání rekordu, s pozemními rychlostními rekordy ale záhy skončil. Dva dny po své jízdě byl totiž svědkem úmrtí jiného jezdce – Lee Bible, jeden z mechaniků pracujících na White Triplexu za volant usedl poté, co Keech odmítl s vozem nadále jezdit kvůli obavám o svou bezpečnost. Bible který s řízením monstrózního Triplexu neměl zkušenosti po překročení rychlosti 320 km/h příliš prudce ubral plyn. Vůz šel do smyku, Bible z něj byl vymrštěn a zemřel při dopadu. Neovladatelný vůz při havárii navíc zabil jednoho fotografů dokumentujících akci.

Tragické nehoda na vodě

Poté, co Segrave tragickou událost zhlédl, rozhodl se svět pozemních rychlostních rekordů opustit a zaměřit se na rychlostní rekordy na vodě. Tou dobou měl již Segrave za sebou hned několik úspěchů v závodech rychlostních lodí. Pokoušet překonat rychlost na vodě se mu však stalo osudným. V pátek 13. června 1930 se Henry O’Neal de Hane Segrave, tehdy již povýšený do šlechtického stavu, vydal se svou lodí Miss England II pokořit rychlostní rekord na vodě. Elegantní štíhlá loď byla poháněna dvěma leteckými motory Rolls-Royce R-Type V12, každý o výkonu 1800 koní.

Segravovi se s rychlostí 158,94 km/h podařilo rekord pokořit, v pokusech však pokračoval. Při třetí jízdě se loď náhle převrhla – pravděpodobně v důsledku kolize s větví. Zatímco se loď potápěla byl Segrave vyloven z vody v bezvědomí, později se však nakonec krátce probral a okamžitě se ptal na svou posádku. Jeho vrchní inženýr Victor Halliwell zemřel okamžitě, mechanik Michael Willcocks byl z lodi vymrštěn a přežil – jeho jediným zraněním byla zlomená paže. Jednou z posledních věcí, kterou Segrave slyšel byla novina o tom, že rekord překonal. Krátce na to zemřel na následky masivního krvácení do plic.