Chcete-li jezdit po České republice, hledat zajímavá místa, dřív nebo později začnete řešit, zda se nepodívat na naši nejdelší řeku, nejzápadněji položené město nebo třeba nejvyšší horu. To je i můj případ, rozhodl jsem se, že vyrazím na Sněžku. Abych byl upřímný, není to moje poprvé, na naší nejvyšší hoře už jsem byl, ale protože možnosti, které nabízí Krkonoše jsou vlastně neomezené, vyrazil jsem opět tak vysoko, jak to u nás jenom jde. Vysoko míří i BMW, které jsem si zvolil jako dopravní prostředek. Myslím tím, že má jistě vysoké cíle, protože od své podstaty se zcela odlišuje od toho, co automobilka za poslední dekády nabízela. Pokud ještě před pár lety bylo BMW synonymem pro benzínové řadové šestiválce s atmosférickým plněním, manuální převodovkou a pohonem zadních kol, tak BMW 220d Gran Coupé je tomu přesným opakem.
Má přeplňovaný naftový čtyřválec, automatickou převodovku a pohon přední nápravy. Právě síla hnaná na přední kola je asi tím největším milníkem v rámci historického kontextu. Jinak řečeno, pro mne je auto přesně tím, co od BMW neočekávám. I když to také není správná formulace, protože právě automobil tohoto typu se dal vlastně zcela logicky čekat. Zcela bez jakéhokoli patosu či zlé sliny na jazyku, tohle auto je podle mě přesně tím modelem, který v nabídce BMW chyběl a kterým automobilka zasahuje pro sebe dosud nedotčenou část trhu.
Že je nedotčená příroda v Krkonoších říct nelze, i na Sněžku vede chodník (aktuálně ve výstavbě), samozřejmě lanovka. Tu jsem zvolil jako startovní pozici pro túru na Sněžku a nutno říct, že fronta na vstup mne zaskočila. Na svou cestu kabinkou na laně jsem čekal hodinu, zájemci, kteří chodili po mne, pak čekali ještě déle. Na Růžovou horu jsem se tedy svezl, pak jsem ale v mezistanici vystoupil a pokračoval pešky, až na vrchol. Pak jsem se přes polskou strnu vydal pomalu nazpět, vybral jsem si delší trasu než přes Obří důl, což je taková klasika (na ten totiž ještě dojde později) a s celkovou porcí nějakých pětadvaceti kilometrů jsem se vrátil zpět do výchozího bodu, kterým pro mne byl hotel Horizont.
Pro některé kontroverzní stavba, která nemá v Krkonoších co dělat, pro jiné záruka výtečného ubytování a vynikající gastronomie. Tak jako tak, po celodenní námaze se wellness a následně večeře v restauraci hodily. Kyselo bylo tradičně skvělé, posilnil mne i Krakonošův oheň, do Horizontu se popravdě vracím už roky pravidelně a jsem šťastný za konzistentní úroveň a vysokou kvalitu služeb, mezi které patří třeba hlídané parkoviště. Na tom se BMW dvojkové řady vyjímalo. V zimě bych byl asi raději za nějaký model z řady X s pohonem všech kol, teď mi ale čtyřkolka vůbec nechyběla. Pohon přední nápravy k BMW možná ideově v historické perspektivě nepasuje, BMW 2 Gran Coupé se ale vlastně celkem hodí. Vlastně chápu, proč automobilka toto auto vytvořila a zařadila do své nabídky. Pro zájemce, kteří chtějí vlastnit BMW, ale je jim cizí priorita spojená s jízdou definovanou protáčejícími se zadními koly.
Na přední kola jde síla 190 koní a 400 Nm od dvoulitrového turbodieselu přes automatickou převodovku s osmi stupni a jako převodovka se auto také chová, včetně očekávatelné nedotáčivosti. Jede ale velice příjemně, je agilní, hbité, svižné. Ehm, je rychlé, podle tabulek zrychlí auto z nuly na stovku za 7,5 sekundy a maximálkou je rychlost 235 km/h, reálná dynamika zpoza volantu je také více než slušná. Stačí prošlápnout plyn do podlahy a auto zrychlí. Jak v nízkých rychlostech, tak také pružně v dálničním tempu. Jen 170 km/h na (německé) dálnici, i více, to není problém. Problémem není ani spotřeba, spíše naopak. Když přestanu snít o tom, jaké by to bylo brázdit neomezeně říšský autobahn, tak zcela reálně zavzpomínám na to, že jsem s autem jezdil týden po Krkonoších (včetně cesty z Prahy do Pece pod Sněžkou a zpátky a netankoval jsem). Kombinované spotřeby 5,3 l/100 tak, jak uvádí tabulka, jsem asi nedosáhl, ale když jsem viděl, jak si motor od začátku jízdy srká z nádrže skromně a decentně, jsem pak spotřebu vůbec neřešil.
Neřešil jsem ani cenu jídla v Obřím dole, polévka za sto korun, jídlo bratru za tři sta – chápu, že pokud pracujete v rámci sezónního konceptu, jinak to nejde. A je-li jídlo dobré, tak proč ne. Znovu ale za volant dvojkového kupátka. V Janských lázních je Stezka v korunách stromů, dojet tam znamená pustit se ze Svobody nad Úpou do kopce mírně klikatou okreskou. Sportovní režim zapnout – řadit ručně asi nemá cenu, a BMW začne uhlodávat zarputile metry asfaltu. Nahoře jsem pak dřív, než bych řekl „mesršmit.“ Nemohu v zatáčkách tlačit zadek do boku tak, jako jsem zvyklý třeba u trojkové řady, nebo u dvojky kabria, které má ještě poháněný zadek, ale že bych se nebavil, to říct nemohu. A znovu, vnímám BMW 2 Gran Coupé zasazené do modelové škály a jako takové nenabízí to, co auta s hnaným zadkem. Nevidím v tom problém.
Jestli se mi líbí BMW 2 Gran Coupé vzhledově? Upřímně, moc ne. Nechci rozebírat jaké detaily se mi líbí méně a které vůbec, prostě se raději otočím za již zmiňovanou trojkovou řadou. Vím, jsem tak trochu staromilec. Nelíbí se mi ani posez na místě řidiče, na můj vkus sedím tak nějak vysoko, i přes zcela nejnižší nastavení sedačky, líbí se mi naopak architektura přístrojové desky, líbí se mi ovládání gesty. Výbavu jako takovou asi nechci pitvat, mrkněte se prosím na oficiální web BMW, kde se přesně dozvíte, jakým komfortem vás může BMW 2 Gran Coupé oblažit. Komfortně vyjedete výtahem do nejvyššího patra hotelu Horizont, kde čeká koktejlový bar, když přesednu ze sedačky řidič na stoličku s jednou nohou, a tam pošlu každého, kdo má rád míchané nápoje. A nejenom ty. Vyjedete-li nahoru za světla, ten výhled na Pec stojí za to.
Výhled z BMW 2 Gran Coupé je také v pořádku, myslím že jsem kdesi četl nějakou kritiku ohledně tohoto, já jsem ale viděl do všech stran docela obstojně. Obstojný je i zavazadlový prostor, má kapacitu 430 litrů a pojme tašky, no, na týden na hory bez potíží. Bez potíží se dostanete přes milion korun, pokud si začnete auto vybavovat a popustíte fantazii, za auto v základu dáte 906.100 Kč, cena našeho auto ve výbavě, která zahrnovala snad všechno myslitelné, co do vozu dané třídy chcete, pak vyskočila na 1.311.860 Kč. Mimochodem srovnáme-li s konkurencí od Mercedesu, tak je BMW řádově o desítky tisíc v základu levnější než srovnatelné CLA.
Krkonoše za zády, nafty v padesátilitrové nádrži asi tak polovina, tak kam ještě vyrazit? Směrem domů, přesto ale jedna zastávka nemůže neproběhnout. Kuks. Jen pár desítek kilometrů z Pece pod Sněžkou je starý špitál s druhou nejstarší lékárnou u nás. Ta krásně voní, je nádherná i šokující zároveň, díky tomu, že v policích najdete takové medikamenty jako je prášek z lidské mumie a podobně. Dnes už ale lékárna ke svému účelu neslouží, stejně jako někdejší ubytovna pro staré lidi bez zaopatření. J tady ale lapidárium, které ukrývá originály soch Ctnostní a Neřestí (kopie jsou venku kolem budovy) od Matyáše Bernarda Brauna.
Mám-li se závěrem od této sochařské řady odrazit, pak za cnosti BMW 220d Gran Coupé mohu považovat: motor, který je dostateční silný a zároveň úsporný. Kabinu se širokou výbavou, řadou bezpečnostních systémů a plnou kvalitních, dobře zpracovaných materiálů. I odvahu totálně změnit letitý koncept a stavět na modelu s pohonem předních kol. Za neřesti pak mohu s nadsázkou prohlásit: méně prostoru na zadních sedačkách pro cestující s vyšší postavou. Zmiňovanou nedotáčivost, pokud začnete auto tlačit na hranu (já vím, nemístné). Za mne pak asi vzhled, i když teď sám sobě protiřečím, tradičně totiž hlásím, že právě to, jak auto vypadá, je záležitostí ryze subjektivního hodnocení. Z Kuksu pak už rovnou hurá zpět na Prahu. Ještě možná zmíním určitou nervozitu na podélných nerovnostech ve vysokých rychlostech na dálnici. Kultivovanost při dálničním tempu na hladkém asfaltu. A neutuchající dynamiku, i když o té už jsem mluvil. Navzdory kompaktním rozměrům jsem začal BMW 220d Gran Coupé považovat za křižník. Pohodlný dálniční křižník.
